EN

Náhradka

Každé dítě by mělo vyrůstat doma

Barbora Postránecká, Jana Plavec


Skutečné příběhy dětí, které nemohly vyrůstat se svými biologickými rodiči
Novinářka Barbora Postránecká a fotografka Jana Plavec zachytily příběhy těch, kterým osud nadělil těžký začátek života. Jaké to je vyrůstat v dětském domově? Co dítě prožívá, když najde novou rodinu? A co všechno obnáší pěstounství či adopce? Aby vás osudy v této knize zasáhly, nemusíte hned uvažovat o náhradním rodičovství. Životy protagonistů totiž mnohdy nemají daleko k románovým zápletkám – a dokládají, jak moc záleží na tom, aby měl člověk během dětství u sebe někoho blízkého.
Jiné dostupné formáty:

Detailní informace

Ilustrátor Jana Plavec
Jazyk čeština
Počet stran 264
EAN 9788076018532
Datum vydání 02.10.2023
Věk od 18
Formát 165x220 mm
Nakladatelství Vyšehrad
Hmotnost 0,615
Typ Kniha
Vazba brožovaná šitá s chlopněmi

Novinářka Barbora Postránecká a fotografka Jana Plavec zachycují příběhy těch, kterým osud nadělil těžký začátek života. Jaké to je být pěstoun? Co všechno to obnáší? Jaký je rozdíl mezi pěstounstvím a adopcí? Proč potřebuje dítě znát svoji biologickou rodinu? Jak se vyrovnat s tím, když přijdete o mámu a tátu? Jaké to je, vyrůstat v dětském domově? Jaké to je, najít nový domov? A jaký rodič musím být, abych to celé zvládl? Kniha není ale jen pro ty, kteří o náhradním rodičovství uvažují. Je i pro všechny ty, kteří rádi čtou skutečné příběhy, které mnohdy nemají daleko k románovým zápletkám. A vlastně může být pro každého, kdo chce nahlédnout, jaké křehké může dětství být a jak moc záleží na tom, abyste v něm měli někoho blízkého. 

Kniha se věnuje stále živé problematice, která zajímá nejen ty, kdo o náhradním rodičovství (adopci či pěstounské péči) uvažují, ale i ty, kteří mají podobný osud a hledají pomoc. Autorka, známá novinářka, vypráví příběhy náhradních rodičů a dětí z dětských domovů a vede rovněž rozhovory s odborníky. To vše doplňují působivé fotografie Jany Plavec.

Ke stažení

pdf Ukázka.pdf

Hodnocení čtenářů

Hana Kristínová
Mám ráda knihy, které mě něco naučí a rozšířím si obzory a tato je právě jedna z nich. Člověk má zhruba povědomí o tom, co je to adopce, pěstounství, hostitelská péče atp., ale pokud se ho to osobně netýká, tak si většinou víc nezjišťuje a to je právě možná ta chyba. Kdyby každý, kdo se dítěte vzdá nebo chystá vzdát, věděl, co vše ho může čekat a co mu tím může způsobit, tak věřím, že by si to určitě minimálně alespoň pár rodičů rozmyslelo. Nejen, že jsou zmíněné pojmy v knize krásně vysvětleny, ale jsou tu i konkrétní a velmi silné příběhy, jak z pohledu dětí, tak i dospělých. Nebylo to lehké čtení, ale bylo pro mě v mnoha směrech poučné. Rozhodně doporučuji každému, koho tato témata jen trochu zajímají.
Lenka Zajíčková
Příběhy dětí jsou si v jednom podobné. A to v touze po lásce, blízkosti, pocitu, že někam patří. Dětské domovy jsou na vysoké úrovni a snaží se v nich ke klasické rodině co nejvíce přiblížit, ale mámu a tátu tam nenajdete. Od 1.1.2025 nebudou děti mladší tří let umisťováni do ústavních zařízení. Budou v péči pěstounů. Je to určitě hodně ožehavé téma se spoustou názorů a tahle kniha vám pomůže v pochopení práce pěstouna. V knize najdete příběhy zdravých dětí, i postižených a různých etnik. Všechny měly těžký start do života a nebo žily v nefunkčních rodinách. Pěstouni jsou tu pak od toho, aby jim dokázali, že mohou žít i normální život. Nemusí se bát, že budou trpět hlady, bude jim někdo ubližovat, nebo že nebudou mít školní pomůcky. A najdete zde i příběhy pěstounů, kteří vypráví jak a proč se pěstouny stali, kolik dětí v péči měli a jaká má pěstounská péče plusy a mínusy. Touží tyto děti poznat své biologické rodiče? Jaká práva a povinnosti mají pěstouni a jaký je rozdíl mezi pěstounstvím a adopcí? To vše dozvíte v této poměrně obsáhlé knize.

Vaše hodnocení

Uživatelskou recenzi mohou vkládat pouze registrovaní uživatelé

 Přihlásit
Autor knihy
Barbora Postránecká

Barbora Postránecká

Barbora Postránecká je novinářka, vystudovala Fakultu humanitních studií UK v Praze. V následujících deseti letech prošla MF DNES, iDNES.cz a Lidovými novinami, věnovala se především školství. Nyní je se dvěma malými dětmi novinářkou na volné noze. Píše pro magazín Reportér, časopis Heroine či Glanc. Sleduje sociální a lidskoprávní problematiku a zajímají ji osudy lidí, kteří neměli v životě takové štěstí jako většina z nás. Založila iniciativu Vyrůstat doma.
Zobrazit profil autora

Jana Plavec

Jana Plavec

Jana Plavec vystudovala Fotoacademii v Amsterdamu se zaměřením na dokumentární fotografii, absolvovala ji s projektem o sídlišti Chanov. Věnuje se tématu minorit, lidí žijících na okraji společnosti nebo jinak znevýhodněných jedinců a skupin. Zajímá ji vztah mezi člověkem a jeho prostředím, ať už přirozeným, či vynuceným. Dokumentovala například uprchlickou krizi v Evropě, vyloučené lokality u nás i v cizině nebo život žen bez domova. V poslední době v její práci rezonuje konflikt na Ukrajině. Spolupracuje s českými i zahraničními médii a má za sebou několik fotografických výstav.
Zobrazit profil autora

Recenze

Radio Wave - Ztráta rodiče je v dětství to nejhorší, co můžete zažít, říká autorka knihy Náhradka

„„Před třemi lety jsem psala text o kojeneckých ústavech, konkrétně o tom, že jsme jedna z posledních zemí v Evropě, která ještě tyhle ústavy má. A při tom psaní jsem zjistila, že těm dětem, které do kojeneckých ústavů dáváme, strašně ubližujeme,“ vzpomíná novinářka Barbora Postránecká na to, jak vznikl námět její knihy Náhradka."

Deník N - Počet dětí v ústavech klesá, šťastné konce ale mají jen některé příběhy

„Příběhy dětí, které v Česku prošly ústavní péčí, jsou většinou bolestné. Díky náhradní rodinné péči může mít řada z nich šťastný konec. Pěstounů ale stále Česko nemá tolik, kolik by bylo potřeba. Toto téma ohledává ze všemožných stran nová kniha Náhradka."

Metro.cz - Bára Postránecká pomohla prosadit zrušení kojeňáků, nyní vydává knihu

„„Vzali si z ústavu dítě, které se bálo chodit bosé v trávě – protože to nikdy nezkusilo. Brali si děti, které neplakaly – protože v kojeneckém ústavu zjistily, že je to k ničemu, a i když pláčou, nikdo k nim nepřijde... To jsou některé momenty, které se v příbězích náhradních rodičů opakují,“ vypráví novinářka Bára Postránecká."
NAPIŠTE NÁM