Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. První seznámení s dílem Karin Krajčo Babinské a hned taková nálož. Jestli si podle názvu představujete „witchy shit“, tak máte naprostou pravdu a představujete si to zcela správně. S těmi, kdo jsou na takovéto věci napojeni/ny, bude kniha velice souznít. A Ti, pro které to je něco vzdáleného a nesmyslného – doporučuji vyjít z komfortní zóny, přečíst si knížku a kdo ví, třeba si taky povšimnete silné energie, která vás při čtení chtě nechtě obklopí, nebo poukáže na věci vědomí skryté. Centrální postavou jsou sestry Táňa a Debora. Každá je jiná, stejně jako noc a den. Jsou vychovávány po generace se táhnoucí čarodějnou silou věšteb, čtení z karet, rituálů, sbírání bylinek, vyrábění tinktur a léčivých schopností. Táňa je úspěšná zpěvačka, která dělala vše proto, aby se vyprostila z rodinných vazeb a prostého života v chalupě na malé vesničce blízko přírody a dala přednost životu velkoměsta. Debora žije s Májou, dcerkou, v chaloupce, kde dojde jednoho dne k neštěstí. Debora se probere v nemocnici a pro čtenáře se začíná rozplétat osudná síť Hermíny, Eleny, Alexe, Jakuba, Debory, Táni, Máji. Příběh autorka postupně vykresluje ve třech časových linkách: - 1989-1995 - 2007 - 2019-2020 Člověk si musel zvyknout na spoustu postav a jmen, ale časové přeskoky by neměly činit čtenáři potíže. Ponořte se do věcí mezi nebem a zemí. Silných energií, ženské intuice, čarodějné magie, že to, co člověk do světa vyšle, tak se mu vrátí. Že skrytá traumata se můžou projevit v různých podobách, že není krev jako krev. Že je velký rozdíl mezi čarodějnictvím a čarodějstvím.