Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Asi nikomu neunikla série věhlasného spisovatele Stiega Larssona. Jeho sedmé pokračování je z pera autorky Karin Smirnoff. Opět mě neznámé autorky, o to víc důvod se do knihy vrhnout, navíc posilněna o dojmy z klasické trilogie Milénium. Opět se setkáváme s postavami, které čtenáři přirozeně přirostli k srdci, Mikaelem Blomkvistem a Lisbeth Salanderovou. Jejich vztah má po letech zcela jinou dynamiku, aniž by kdokoliv z nich změnil své postupy a jednání, pro které je čtenář má tak rád. Oba se stanou součástí případu, který oběma zasáhne chtě nechtě do života, a proto spolu opět spojí síly. Kola osudu spustí na začátku jedna zmizelá osoba a jejich počet postupem času roste. Svatba Mikaelovy dcery, lobbying za stavbu větrné elektrárny na severu Švédska je přiměje odcestovat do Laponska a pídit se po tom, co se ve vzdáleném městečku děje a kdo v tom má prsty. V sázce jsou životy a čas odtikává. Autorka píše zajímavě. Určitě je vidět, že se snaží respektovat a držet náladu a napětí původní série. Velká spousta postav, jejichž osudy jsou propojeny či navzájem ovlivněny určitě dalo zabrat ze scénáristického hlediska autorce, ale také čtenáři není radno nedávat pozor. Hodně často autorka zakomponovává k postavám věty, myšlenky italicsem, které mají někdy reprezentovat vnitřní monolog, někdy věty naskakují, když postava vzpomíná na minulé setkání, střetnutí, utkání a ne notně vždy to spolu souvisí, spíše jsem měla pocit, že to je pro čtenářův efekt. Postavy, jejich jednání a motivace jsou srozumitelné a zřetelné a odkrývání má dobré načasování. Děj má spád i gradaci. Z tohoto pohledu nemůžu nic autorce vyčíst. Jen tam schází nějaký ten neuchopitelný zářící stmelující faktor, který uměl jen pan Larsson. Nechť je mu země lehká.