Kniha Michaely Klevisové mohu doporučit těm z vás, kteří nemají rádi detailní popisy míst činu, ale dávají přednost pořádné detektivce, ve které budete muset opravdu zapřemýšlet, kdo je pachatel. Autorka vám naservíruje poměrně mnoho postav, které poznáte opravdu do hloubky. Přiznám se, že by mi asi nevadilo, kdyby byla kniha stručnější. Na druhou stranu nemůžu říct, že by byla plná zbytečné omáčky. Naopak díky pořádnému koktejlu mezilidských vztahů vás autorka skvěle svede ze stopy. Rozhodně se těším na další případ Terezy Fabiánové a všem milovníkům klasických detektivek knihu doporučuji. Michaela Klevisová je označována za Královnu české krimi zcela oprávněně.

Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Bylo milé autorku poznat osobně také na nedávné autogramiádě. Jedná se o mé první seznámení s autorkou a jejím dílem a doufám, že ne poslední. Jsem ráda, že jejím zájmem není vyžívání v krvi, či nějakém psychoteroru, ale old-school Agata-Christie rozkrývání pravdy, hledání indicií a taky trošku psychologický rozbor postav, související s dílčím vyšetřováním. Hlavní postava, vyšetřovatelka Tereza Fabiánová se svým kolegou Davidem v malé jihočeské vesničce vyšetřují smrt místní mladé ženy, jež se udála během nejkratší noci. Ta je, jak známo opředena různými legendami a rituály. Ústřední má být mladá dvojice, která se do vesnice čerstvě nastěhuje s určitými ideály, očekáváními, otázkou je, jsou-li společná. A do toho přichází Letní slunovrat a věci se dají do pohybu. Tereza musí našlapovat opatrně, přitom striktně, u někoho nekompromisně, zdrženlivě, nebo naopak rychle. A to vše když sama bojuje s osobní zprávou, která ji velmi zasáhne. Autorka píše er-formou, a to tak, že kapitoly různě, podle potřeby věnuje úhlu pohledu konkrétním zúčastněným a tím skládá sklíčko ke sklíčku do celkové mozaiky. Autorka píše velmi milou, čtivou formou, při popisech domů, věcí, atmosféry velmi poeticky a názorně, že se čtenáři samovolně rozebíhají obrázky, dialogy, jako na filmovém plátně. Dokáže krásně přenést pocity postav, jejich jednání, a to tak, že autenticky zasáhnou člověka. Přestože se jedná o malou vesnici, v příběhu figuruje postav spousta, jejich role v příběhu autorka postupně rozkrývá, aby v závěru přesně v Poirotově stylu Tereza spolu s týmem došli ke kýženému závěru.