Dvě maminky a dva bolestné skutečné příběhy. Jaké jsou pocity maminek, když se dozvědí nepěknou diagnózu svého dítěte? Co prožívají a co všechno musí vydržet? Toto jsou příběhy o naději, o síle, ale i o ztrátě. Už podle anotace mi bylo jasné, že tohle bude opravdu hodně bolavé a smutné čtení. Obzvláště pak pro všechny mámy, matky, maminky. Od prvních řádků mě knížka okamžitě zasáhla. Příběhy, které čtu, vždy silně prožívám a když jsou o dětech, nemocných dětech, tak to se mnou opravdu hodně zamává (i při psaní recenze znovu brečím). Každé slovo v textu na mě neskutečně působilo a já při čtení byla smutná a slzy se z očí jen řinuly. Knížka je malá, útlá, jsou tu jen dva příběhy, ale i tak je toho až moc. Delší knihu a více bolesti bych už asi takhle najednou neunesla. Tím, jak je kniha útlá, jsem si říkala, že ji přečtu za chvilku, ale nakonec jsem si ji musela dávkovat po částech. Při čtení jsem cítila neskutečnou bezmoc, bolest a úzkost. Ale i přesto mám takovéto knihy o skutečném životě moc ráda a vyhledávám je. V této nejen že jsou silné příběhy, ale je i dobře napsaná, že se do životů maminek dokážete naplno vcítit. Pokud zvládnete číst o tématu nemocných dětí, rozhodně vám tuhle knihu jen doporučuji, i přesto, že je tak srdcebolná.