„Proč nás cizí úspěch často dráždí víc, než inspiruje? Možná proto, že jsme dlouhodobě zvyklí vnímat svět jako prostor omezených zdrojů. Jako hru, kde, když vyhraje jeden, druhý automaticky prohrává. V takovém nastavení je těžké upřímně fandit, úspěch druhých totiž podvědomě vnímáme jako ohrožení vlastního prostoru. Právě tento vzorec myšlení podle Tomáše Sedláčka vysvětluje, proč si v Česku často neumíme přát navzájem úspěch. „Máme pocit, že když ty máš dvě košile, tak jsi ukradl jednu mně,“ popisuje obrazně princip, který je v nás hluboce zakořeněný."