Kniha z pera známého literárního historika navazuje na úspěšnou dvojici Obrazy z kulturních

dějin ruské religiozity (2015) a Obrazy z kulturních dějin americké religiozity (2010).

Na svých literárně-historických toulkách prochází Martin Putna širokým územím někdejšího

rakousko-uherského mocnářství, od Čech, Moravy a Slezska přes území Rakouska a Uher

až do Sedmihradska, Chorvatska, Dalmácie, Haliče, Bukoviny a Bosny. Jeho kniha je galerií

obrazů a zemí, náboženských proudů a myšlenkových konceptů, autorů a děl, jejímž cílem

je nové vysvětlení a osmyslení Střední Evropy, tohoto „duchovního prostoru proměnlivých

hranic“. Vzdor oné „jakoby nekonečné mnohosti a pestrosti“ nakonec v této oblasti nalézá

zřetelné rysy společných duchovních dějin. Jejich počátek splývá s počátkem vlády Habsburků

nad středoevropským prostorem a s jejich snahou bránit jej před tureckým a posléze

i protestantským nebezpečím. Skutečná Střední Evropa se však podle Martina Putny neutváří

v době barokního mocenského tlaku na náboženskou jednotu a rezistence proti němu, ale

v „umírněném rakouském osvícenství“, které „pokládá náboženskou toleranci nikoliv za vynucenou

slabost, nýbrž za výsostnou křesťanskou ctnost“ a snaží se postupnými proměnami

odpovídat na potřeby doby. „Rakouská civilizační mise“ pak není nic jiného než sice pomalé

a váhavé, ale přitom soustavné přenášení modernizačního procesu ze Západu na Východ.

Právě v tom spatřuje autor jádro toho, oč v duchovních dějinách Střední Evropy šlo a jde.