Obálka: 5* Pod obálkou: - Hlavní postava: 3* Děj: 3* Vespertina - to slovo jsem se učila psát první tři dny čtení. Co znamená budete muset zjistit sami. Kniha, která o Vespertině vypráví se mi dostala do rukou díky @albatrosmedia a já za tuto možnost čtení moc děkuji. Příběh se odehrává ve smyšleném prostředí, kde hlavní roli hrají jeptišky, mnichové, kazatelé a kněžky či velekněžky. Jejich údělem je propasovat se s existencí duchů. Ovšem není duch jako duch, v této knize se setkáte s 5ti třídami duchů - od těch nejméně nebezpečných až po ty ohromně silné. Orientace mezi nimi není ze začátku jednoduchá, proto jsem byla ráda za kategorizaci na konci knihy, kterou jsem několikrát využila. Právě myšlenka, že není duch jako duch a že ne každý duch je špatný se mi na knize velmi líbila. Já osobně jsem velký strašpytel, proto se mi až romantická představa hodného ducha líbila a oslovila mě. Bohužel se v knize ale také hodně bojuje a to zejména na prvních cca 100 stranách, kdy hlavní hrdinka neustále utíká, schovává se a bojuje. Tato část příběhu pro mě byla zdlouhavá a přiznám se, že mě nudila. V závěru kniha ustupuje od vojenského, akčního pojetí příběhu a naopak rozvíjí děj a prohlubuje vztahy mezi postavami. Věřím, že pokud by byl příběh zfilmovaný, bojové scény by přidaly na akčnosti, ani ve filmových zpracováních nejsem ovšem jejich fanynkou, proto s ohledem na ně budu snižovat celkové hodnocení. Celkové hodnocení: 3,5* z 5*

Knížka nese označení Humbook tip a díky pozitivním recenzím, jsem od ní měla dost velká očekávání, která bohužel nebyla naplněna. Hrozně dlouhou dobu jsem měla problém se do knížky začíst. Během čtení jsem měla pocit, že se veškeré bojové a akční scény opakují. Není tu velký prostor na poznání světa, minulosti hlavních i vedlejších postav, a hlavně bych ocenila mapu. Ale abych nebyla jenom negativní. Musím uznat, že Vespertina je dost originální příběh zasazený do opravdu neokoukaného prostředí. Kláštery, řády, vojáci, Šedé sestry a duše zemřelých, kteří jsou rozdělení do tříd podle typu jejich úmrtí. Bylo zde skvěle popsáno, jak se přistupovalo ke světcům a jejich příběhům, jak snadno lze použít znalosti a obrátit vše naruby. Něco zatajit, překroutit, schovat a kdo bude mít jiný názor, je kacíř. Bavila mě myšlenka, že relikvie, ve kterých jsou uvězněni duchové jsou určené k tomu, aby lidem pomáhaly (ať už za účelem ochrany nebo v lékařství). Překvapila mě i osoba, která za vší tou “válkou” stála. Hlavní hrdinka je jiná než ostatní. Je hodně introvertní, nedokáže vycházet s lidmi a všechny pocity si dusí sama v sobě. Společnost mrtvých jí vůbec nevadí, živí ji totiž akorát pomlouvají a litují za její zjizvené ruce. Artemisie a již zmiňovaný přízrak jsou dobrá dvojka. Naprosto chápu, proč si tuhle knížku všichni tolik oblíbili, jeho sarkasmus, dotěrné urážky a vtípky byly skvělé. I když mi to dost připomínalo knihy Strašlivý příběh Prospera Reddinga a Kůže plná stínů. Kouzla rodu Thornů jsem si absolutně zamilovala a trochu jsem čekala, že tady to bude podobně, no bohužel. Od autorky jsem čekala trochu víc, ale má to být série, tak doufám, že pokračování bude lepší. Za poskytnutí knihy děkuji nakladatelství Albatrosmedia. #spoluprace IG: @strana394