3.5* - Falešné růže mě velmi nalákaly svým námětem, který tak trošku zní jako Obraz Doriana Graye s detektivní zápletkou. Myra je mág, který dokáže skrze své obrazy měnit lidskou podobu. Guvernérova žena ji požádá, aby tyto své schopnosti využila k oživení jejího mrtvého syna, jinak každému o této schopnosti řekne. No a právě zde začíná ta pravá zábava. Myra je velmi sympatická hlavní hrdinka, která se mi hned zalíbila. Sama se stará o svojí nemocnou sestřičku, jde si za svým a nenechá si vykecat díru do hlavy. Ovšem jen do té doby, dokud nezačne tvrdit, jak nikomu nevěří, jenže mezitím věří všem a všechno. Postava Lucy je skvěle napsaná v tom, že sice trpí nemocí, ale nenechá se jí zastavit a nepřestane žít. Krom toho byly postavy spíš nesympatické, neměla jsem v ně důvěru, nebo si k nim jakkoliv jinak nenašla cestu. Právě to detektivní pátrání mě bavilo nejvíce, ale přišlo mi, že autorka s ním hrozně spěchá. Vždy nám dala jen pár vodítek, které nedotáhla do konce a hlavní postavy běhaly od jednoho k druhému. Po nějakých dvouseti stranách už mi to přišlo vážně překombinované a byla bych raději, kdyby se zůstalo u původního nápadu. Závěr to nicméně ještě zvládl trochu vylepšit, ale asi jsem si knihu představovala jinak. Každopádně magie, která zde funguje, byla vážně zajímavá a moc mě bavilo zjišťovat spolu s Myrou, jak vlastně funguje a co dokáže. Kniha za mě úplně neurazí, ani nenadchne, ale pokud hledáte aspoň ten originální magický systém, určitě po ní sáhněte.