Jenna Ortega si odmala připadala trochu „divná“. Přitahovaly ji zvláštní věci, nad nimiž většina ostatních jen nechápavě kroutila hlavou. Později přiznala, že ji určitým způsobem fascinují i monstra nebo sérioví vrazi. Každý člověk má totiž v sobě zárodky zla a je jenom na něm, jestli mu popustí uzdu. Kde je přesně hranice mezi normálním, společností přijímaným jedincem a opovrhovanou zrůdou? Právě tato nejasná hranice Jennu nepřestává fascinovat. A snaha ignorovat naše temné a znepokojivé pocity nikdy nic dobrého nepřinesla. Proto je podle ní o těchto pudech potřeba mluvit – jen tak se nepromění v nic horšího.

Jenna je ale také velkou vyznavačkou empatie, neustále se snaží upozorňovat na porušování práv slabších a je silně duchovně založená. Víru vidí jako unikátní spojení se světem a vesmírem, skrze které komunikujeme a prožíváme každodenní realitu. Součástí laskavosti, o kterou usiluje, je také snaha o pozitivní pohled na život. Jedna z nejpodstatnějších myšlenek, na kterou bychom podle ní neměli nikdy zapomínat, zní, že je v pořádku nebýt v pořádku. Sama dochází k terapeutce, a terapeutická sezení jsou pro ni obrovsky důležitá. Skrze upřímný pohled do vlastního nitra a pozitivnější pohled na svět může podle Jenny změnit svůj život úplně každý.