Radikálně feministický manifest Teorie King Konga byl po svém vydání v roce 2006 ve Francii považován za podobně převratné dílo, jakým bylo Druhé pohlaví Simone de Beauvoir pro generaci feministek 50. a 60. let. Vlastní příslušnost k druhému pohlaví ovšem Virginie Despentes, dle svých slov „proletářka ženskosti“ a „praktikující pankačka“, skutečně pocítila až ve chvíli, kdy byla v sedmnácti hromadně znásilněna. Na vlastním případu v Teorii King Konga vysvětluje, jak jsou ženy systematicky vedeny k tomu, aby se za to, co je na nich pácháno, samy styděly. Odsuzuje kulturu znásilnění a zároveň odmítá pozici mlčenlivé oběti, které je upírána možnost se s traumatem vypořádat. Stejně tak přetavuje v politické eventuality i další osobní zkušenosti – s prostitucí, prací v pornobyznysu a veřejnou rolí spisovatelky –, a v sedmi krátkých esejích popisuje mocenské mechanismy, které v patriarchální kapitalistické společnosti zajišťují podvolení nejen žen, ale také mužů, a to výhradně ve prospěch nepočetné elity. Filmového King Konga, který „nemá péro, koule ani prsa“, si od Petera Jacksona vypůjčuje jako metaforu mocné formy sexuality, která existovala před shora vnucenou genderovou binaritou a díky níž bychom se z rigidního rozdělení na mužskou a ženskou identitu mohli vyvázat – jinými slovy volá po revoluci vedoucí k osvobození nás všech.