Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Jan Révai, Pavel Liška a Hynek Bernard se po cestě do Střední Ameriky vydávají do Papui Nové Guiney. Uskutečnit výlet opět na motorkách trvalo 5 let, jelikož kovid a jiné prekérnosti. V rukách má čtenář knihu, plnou fotek, ilustrací Josefa Sodomky, několik vysvětlujících okének a hlavně zážitků formou dá se říci deníkových zápisků střídavě Honzy, Pavla, Hynka, někdy Hynka, Pavla, Honzy, a někdy Honzy, Hynka, Pavla. Formu deníku ještě podtrhuje papír v barvě časem osmahnutého zažloutlého, původně bílého, papíru, kterým prostupují jemné linky zdánlivé prošpikované kroužkovým blokem. Simulace je dotvořena k dokonalosti, když se mi ne zrovna málokrát zdá, že jsou na papíře jakoby mastné skvrnky a mám tendence je přejet prstem a pokaždé zkontrolovat, protože na čistotu ve spojení s knihami jsem já pes. Každopádně se navzájem krásně autorští dobrodruzi doplňovali a propojovali, přestože při prvních stranách jsem měla strach, že se budou informace dost často opakovat ze všech tří pohledů. Ono což o to, tři různé pohledy jsou naprosto na místě, ovšem jde o opakování. Ale není se čeho bát, on si formát zřejmě musel sednout a pak už jde vše hladce jako po másle. Vyprávění pánové vykopnou „naloděním“ na cestu tam a kruh se uzavírá *spoiler alert* odletem domů. Velkou část vyprávění tvoří plánování, včetně technického rázu s ohledem ať již na cestovní prostředky či filmovou dokumentaci, dále pak trable, překážky očekávané i neočekávané, situace roztomilé, prekérní, úsměvné, útrapné, nebezpečné, barvité i melancholické. Vše je doplňováno velmi citlivými i mnohdy velmi otevřenými výjevy. Celou cestu nad „vandráky“ drží ochrannou ruku pan JUDr. PhDr. Miloslav Stingl, a to i doslova. Formou divadla Theatro vagamundos chtějí autoři vzdát hold člověku, který PNG nade vše miloval. Zároveň tak také „vandráci“ chtějí poděkovat místním a s vědomím, že si tito tři „whitemani“ něco od místních berou, chtějí také místním i něco zanechat. Dalším vlastně takovým hráčem a platným členem výpravy je samozřejmě fotografická a filmová dokumentace, která ještě více dokáže přiblížit místní barvy, chutě, vůně, podnebí a interakce s místními. V knize u čtenáře k fotografickému zdokumentování funguje ještě smyslová představivost. Do kin vstupuje zároveň film z natočeného materiálu, který přiblíží místa těžko dostupná a kulturu velmi odlišnou a různorodou. Když držíte knihu v ruce, na první dobrou vás upoutají jiskřivé barvy přebalu. Druhá velmi pocitová věc je tíha knihy, protože ji tvoří 3mm tlustý laminovaný obal. Mám takové podezření, že nás autoři nechtěli ochudit o zážitek, když se trmáceli džunglí a kopci s 20kg batohy, a tak čtenář při čtení vnímá nepatrným zlomkem obtížnost a také váhu celého výletu, protože co si budeme, nejedná se o ostrov lidojedů pro nic za nic! ;o)