Rodina nutrií tajně sleduje Sametovou revoluci oknem v televizi svého chovatele podnikavého Milana. Nutrie ji nadšenecky přijmou jako revoluci i pro zvířata s nadějí, že skončí jejich útlak – už se nebudou nosit kožešiny, ale samet!? Volný trh, na němž se Milan chce prosadit a zbohatnout, ale skýtá různá úskalí. Nutrie žijí v neustále nejistotě, jak to s nimi dopadne… Jakou roli při tom sehraje tango či nutrioterapie?

Kniha přináší obraz porevoluční české společnosti a jejího vývoje až do současnosti s poselstvím svobody, soudržnosti a lásky.

MAREK TOMAN (* 1967)

Český spisovatel, překladatel a publicista.

Vydal román odehrávající se za Sametové revoluce Frajer (2010), historický opus Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese (2014), cenou Českého literárního fondu ověnčený román Chvála oportunismu (2016), trampsko-interbrigadisticko-odbojářský román Oko žraloka (2018) a příběh z prostředí pražských Vinohrad Neptunova jeskyně (2018). Pod pseudonymem publikoval novely Zvláštní význam palačinek (2004) a Já, ideální partner (2008).

Je autorem tří básnických sbírek a píše také knihy pro děti a mládež, z nichž román Můj Golem (2010) si vysloužil nominaci na Magnesii Literu a ocenění White Raven pro výjimečné dětské knihy. Za westernovou parodii Cukrárna u Šilhavého Jima (2018) o jednom napraveném desperátovi a okouzlující knihovnici získal Zlatou stuhu a nominaci na Nejkrásnější českou knihu roku 2018.

Řada jeho dělse dočkala překladů například do polštiny, němčiny, maďarštiny, estonštiny, finštiny nebo srbštiny.

Ve volném čase se kromě psaní a čtení rád věnuje amatérskému divadlu a trampingu.

Sametové revoluce se zúčastnil jako vysokoškolský student.

JITKA KOPEJTKOVÁ (* 1973)

Česká fotografka, autorka koláží a dekoláží čili strhávaných koláží.

Zaměřuje se na autentické zaznamenávání strhaných plakátů, jak na oficiálních plochách, tak na černém výlepu v ulicích měst po celém světě. Zachycuje tak neopakovatelnou atmosféru ulice a původně zcela spotřebnímu objektu vtiskuje uměleckou hodnotu. Tímto se řadí do vlny tzv. new street artu.

Dlouhodobě se věnuje i klasické koláži, kterou tvoří především z papíru nůžkami, skalpelem a trháním bez použití počítače, čímž navazuje na tuzemskou tradici Jiřího Koláře a dalších. Používá triviální materiály jako krabice od zboží nebo staré plechovky. Říká o sobě, že je aranžérkou odpadků. Spojením věcí, které k sobě nepatří, odhaluje nečekané souvislosti, často kritické vůči konzumnímu vztahu k životnímu prostředí. Tento aspekt zohlednila i při tvorbě koláží pro tuto knihu.

Pro veřejnost pořádá kurzy koláží a přednášky na téma světového a českého street artu.

Vystavovala v České republice i v zahraničí, například v Berlíně, Bruselu, Budapešti, New Yorku, Medzilaborcích, Paříži, Petrohradu či Záhřebu.