Za možnost spolupráce děkuji Albatrosmedia. Vaclav Smil je autorem více než 30ti knih o životním prostředí, energii, potravě a historii technologického pokroku. Musím připustit, že vědomě toto bylo vystoupení z mé komfortní zóny. Ostatně člověk má pravidelně číst informace z oblastí, ve kterých se nepohybuje, či se jimi nezabývá, nestuduje či v nich nepracuje. Anotace knihy nabízí čtenáři pohled na to, jak náš komplikovaný svět funguje. Pravda, data v knize se na první pohled mohou jevit jako ohromující, ovšem kniha je napsána smysluplně, jednotlivé kapitoly jsou tematicky rozděleny: • Energie • Produkce potravin • Materiální svět • Globalizace • Riziko • Životní prostředí • Budoucnost Autor přehledně představuje problematiku, na jejímž základě svět funguje a dokáže data dát do takových souvislostí, že i člověk ze zcela jiného oboru začíná mít alespoň představu, jak jsou určité záležitosti spolu vzájemně propojené. A věřte mi, jsou to informace, které se dotýkají každého jednotlivého z nás, ať si to již připouštíme, či ne. Už nikdy nebudete jíst kuře bez toho, aniž byste si představili adekvátní množství ropy představující energii, jaká je potřeba k tomu, než se kuře dostane na váš stůl. Pro vaši představu - 1kg kuřecího masa na jídelním stole znamená energii 300-350 ml ropy (polovina láhve vína, u méně efektivních výrobců až láhev celá). Představa, respektive informace médií, že veganská strava znamená úsporu energetických nákladů je mylná. Je tomu právě naopak. Globalizace není ekvivalentem přírodních sil, ale panuje shoda, že jde o lidský výtvor, který v určitých směrech zašel příliš daleko a je třeba jej korigovat. Obydlení Marsu je v tuto chvíli pouze sci-fi teorie, protože k tomu bychom potřebovali být jako lidstvo geneticky upravení a mít vlastnosti pozemských želvušek, abychom vůbec mohli na Marsu existovat. Že lidé až z 30-40% plýtvají potravinami. Co se týče problematiky globalizace - že o vzduch se až zas tak bát nemusíme, ovšem velmi reálný je do budoucna nedostatek vody a jedním z důvodu je její nerovnoměrné rozšíření. A že již v roce 1861 a do konce století Svante Arrhenius publikoval první hodnoty zvýšené teploty zemského povrchu vyplývající z případného zdvojnásobení atmosférického CO2 (+4°C). Od té doby potvrzují další výpočty nárůst v rozmezí 1,5°C – 4,5°. Kromě toho, že se tyto výzkumy musí zaplatit a za těžké peníze se vytváří různé „committee“, které maximálně potvrdí potvrzené, se ve výsledku neděje nic. Lidstvo má v rukách hodnotná data a je jen na nás, jak je využijeme nejen pro záchranu nás, ale i dalších generací.