Příběh této básnické sbírky začal v roce 2009. Isabel pobývala v domě své tchyně, o niž se starala a pomáhala jí s domácností. Každé ráno zametala terasu. Jednoho dne si všimla, že suché listí, které opadalo ze stromů, je mokré, protože přes noc pršelo. Zdálo se jí, jako by odlesky kapek vody navracely těm listům alespoň trochu života. A řekla si, že to je přesně to, co by měla udělat i ona. Navrátit život svým prožitkům. Napadlo ji, že by měla zachytit z každého dne jednu myšlenku, jeden obraz, a tím je zachránit, znovu je oživit.