Děkuji Albatros Media za poskytnutí recenzního výtisku. Od autora jsem minulý rok přečetla dvě jeho knihy. V dalším případě detektiva Williama Wistinga se aktivity vyšetřovatelů pohybují jak v Norsku, tak také ve Španělsku. Po zavraždění australské baťůžkářky jedna Norka založí internetové diskuzní fórum, ve kterém se formou crowdsolvingu snaží dostat na kobylku případu. V momentě, kdy na něco viditelně narazí, se ovšem odmlčí. Případu se ujme William Wisting. Čtenář tak nakoukne pod pokličku vyšetřování v Norsku i ve Španělsku, sleduje neúnavnou píli a systematičnost při shromažďování informací, spolupráci s novináři a pohyb na tenkém ledě, co se týče jaké informace v jakou dobu a komu předat. Citelně vnímá dynamiku, která strana přichází jako první s průlomovými informacemi, že to není nikdy o jedné malé kostičce v mozaice, díky které dojde k průlomu případu. Člověk si uvědomí, jaké stopy po sobě zanecháváme a hlavně, jak je důležité přiznat si pravdu, byť nemusí být vždycky příjemná. A že každý kromě pracovních věcí řešíme své další osobní záležitosti. A opět staré známé pravidlo o tom, jaký nedozírný a hrůzostrašný dopad může mít „láska“ rodiče. Oproti předešlým příběhům jsem tentokrát intenzivně vnímala styl, který byl bez emocí, popisný, nezaujatý, věty krátké, úderné, bez zbytečných obalů, stejně jako hlavní vyšetřovatel. Obávám se, že to byl důvod, proč jsem si nedokázala k osobám najít bližší vztah. Navíc téma skrývalo další příběhové linie, které, přestože byly propojené, byly už na hraně překombinovanosti. Nicméně příběh udržel pozornost a napětí až do konce.