Tři generace, tři příběhy. Každý jiný, a přitom mají něco společného. Řeší se tu současnost i minulost. Hlavně pak ta nedořešená. Je potřeba ji uzavřít, aby nová generace mohla jít dál. Knihy Jana Štiftera mám moc ráda, věděla jsem tedy, že i Sběratel sněhu se mi bude líbit. Nespletla jsem se. Od začátku až do konce jsem byla nadšená! Jelikož anotace u knihy není moc podrobná (což mám mimochodem ráda), nevěděla jsem přesně, co mě čeká. Jakmile jsem začala číst, příběh mě natolik zaujal, že jsem knihu nemohla odložit, potřebovala jsem víc a víc. Bylo to nezvyklé, poutavé, čtivé a napínavé. Myslím, že jsem chvílemi četla i s otevřenou pusou, jak mě to zaujalo a pohltilo. Celý děj byl úžasný, originální a nepředvídatelný. Až ke konci jsem začala tušit, jak se to celé vlastně prolne, a to bylo geniální. Příběh je to ze života, smutný, plný emocí. Bylo mi z toho úzko, zároveň jsem si čtení maximálně užívala. A to i díky tomu, jak autor píše. Miluji jeho styl, jeho češtinu, výrazy. Naprosto kouzelná přirovnání, která se jen tak někde nevidí. Číst autorovy knihy je jako balzám na duši, i když se jedná o vážné téma. Pokud jste ještě od Jana Štiftera nic nečetli, rozhodně to napravte. Pro mě jsou jeho knihy srdcová záležitost. Děkuji.